Hrad Kokořín

Hrad Kokořín zná snad každý. Je dominantou na pískovcové skále Kokořínského dolu, jeho působivý tvar s válcovou věží je velkým lákadlem pro mnohé turisty a výletníky. Hrad obohatil i některé scény v pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Hrad je skutečně jedinečný a jeho prohlídku rozhodně můžeme doporučit.

Hrad Kokořín byl vybudován na počátku 14. století (po r. 1320) mocným rodem Berků z Dubé (zakladatelem je Hynek Berka z Dubé). Do písemných pramenů však Kokořín vstupuje až r. 1427. Za husitských válek připadl hrad Janu Řitkovi z Bezdědic, poté Závišovi z Klinštejna a po r. 1500 Beřkovským ze Šebířova. Poté se majitelé střídali, až se na počátku 17. století hrad opět vrátil Berkům z Dubé. Avšak jen nakrátko – za účast na stavovském povstání jim byl majetek zkonfiskován a Kokořín získali Valdštejnové. I těm byl hrad nedlouho nato zabaven a Kokořín připadl pánům z Böcku. 

Po třicetileté válce byl hrad na rozkaz císaře Ferdinanda III. zařazen mezi ty pevnosti, které se nesměly opravovat, aby nemohly v případě války posloužit jako opěrný bod nepříteli. Kokořín tak během následujících staletí pustl a měnil se ve zříceninu. Situace se radikálně změnila po r. 1896, kdy pustý hrad zakoupila podnikatelská rodina Špačků (ti byli po r. 1908 povýšeni do šlechtického stavu). Václav Špaček a jeho syn Jan nechali v letech 1911 – 1918 pod dohledem expertů (mj. spisovatele Zikmunda Wintera, architekta Eduarda Sochora a historika Čeňka Zíbrta) hrad plně zrekonstruovat. Tato rekonstrukce dopadla poměrně úspěšně a dala Kokořínu jeho dnešní podobu. Hrad má protáhlý oválný půlměsícovitý půdorys s vysokou válcovou věží na západní straně. Vstup do hradního areálu je na východní straně a vede přes příkop, v němž bývala studna.

 

Kokořín podobně jako Bezděz či Trosky přitahoval mnoho umělců. V minulosti byl nesčetněkrát namalován jako romantická zřícenina (Antonín Mánes, Josef Navrátil aj.). Patřil k oblíbeným místům Karla Hynka Máchy, jenž zde údajně vytvořil své dílo s názvem Cikáni.

Po r. 1950 byl hrad zestátněn a v r. 2006 po dlouhých soudních sporech opět navrácen původním majitelům – rodině Špačkových.